2010

5. - 6. 2010

Tento víkend se konaly závody agility v našem kynologickém klubu v Nymburce. Panička byla v sobotu pomáhat jako zapisovatelka času a v neděli jsme jeli všichni i s páníčkem závodit sami. Tento závod byl Babunčin první, ještě v kategorii Juniorů a já opět v začátečnících. První běh byl jumping, který jsme absolvovaly s několika spíš mnoha chybami a odmítnutími...což nás posunulo na nějaké 10. místo. Nicméně, druhý běh Agility se nám moc povedl a s jednou chybkou a super rychlým časem jsme se umístily na úžasném PRVNÍM místě . Panička je strašně moc pyšná a šťastná za krásnou medaili, která se jí líbila už na předchozích závodech u Dědy Mráze .

Babu běžela také moc krásně. Na to, že to byl její první závod se jí běhy opravdu moc povedly a chyby měla minimální. Panička si při běhu s ní musí víc uvědomovat, že neběží se mnou, ale s blázínkem, který dělá doslova, co je mu řečeno (pro upřesnění, pokud před skočkou neřekne HOP, Babu může tyčku klidně podběhnout ). Takže ta nakonec v celkovém součtu skončila devátá, k čemuž jí moc gratuluji .

O víkendu 17. - 18. dubna jsme se zúčastnily víkendu psích sportů na našem cvičáku. Začalo to v sobotu ráno tréninkem agilit začátečníků, což je Babu. Já měla trénink hned potom. Trénink se paničce moc líbil, paní trenérka byla velmi přísná ale milá paní. Po agility jsme měly pauzu a navečír jsme zkusily flyball, ale byly jsme až moc unavené, takže jsme si jen pohopsaly přes překážky a šly domů.

V neděli jsme měly výcvik stop, poslušnosti a odpoledne byly na plánu i obrany. Ale byly jsme už dost unavené a figurant se mohl snažit sebevíc, v daný okamžik nás nezaujal, ale nezoufáme a doufáme, že někdy se podaří...a i kdyby ne . Víkend to byl úžasný, užily jsme si ho všechny tři :-).

Letošní tréninky agilit se nám díky sněhové nadílce oddálily až do března. Na první březnový víkend jsme se ale přihlásily na závod, na který jsme tedy nestihly nijak trénovat. A to hlavně díky všem příhodám, které se udály a hárání a td. Ale to nevadilo, účastníme se proto, že nás to baví a panička pomáhala na parkuru, jelikož závod byl pořádaný naším cvičákem.

Takže jsme běžely v kategorii začátečníků, Large. První běh byl jumping. Běžely jsme se dvěmi nebo třemi chybami, přičemž poslední znich nás diskvalifikovala, ale to nevadí. Doběhly jsme s radostí. Naštěstí v tu dobu tam byla Míša s Brigou, Petrem a Majlou a tento běh nám natočila na video. Oproti dalším závodníkům je náš běh opravdu lážo plážo...ale nám to tak vyhovuje . Videjko můžete shlédnout zde:

2009

Koncem září 2008 jsme začaly chodit na kurz Agility. To chtěla panička strašně moc dělat. Myslím, že mě to bude taky dost bavit. Už na jarním kurzu jsme zkoušely běhat přes lavičky a "áčko" a skákat přes překážky. Už tenkrát jsme se těšily, kdy s tím asi začneme. Na podzimním kurzu nám ale řekli, že, asi kvůli nedostatečnému zájmu, nebude kurz agility. Panička z toho byla zklamaná, ale říkala si, že snad na jaře se podaří. Ale asi po druhé lekci paní cvičitelka oznámila, že pokud máme zájem, tak můžeme přijít hned v neděli. To jsme byly moc rády.

Na první lekci jsme tedy hned po seznámení začali s výukou. Přišlo nás hned čtyři - všechno fenky  a všechny prostě šikulky. Kromě mě....já jsem se trošku zasekla na tunelu. Tak nějak to pro mě bylo utrpení to několikavteřinové odloučení od paničky, no. Ale po chvilce trápení před tunelem jsem pochopila, že ona nikam nejde, že na druhém konci na mě šťastně čeká dokonce aj s pamlskem. No od té doby mi tunel nic nedělá, vždy jím radostně proběhnu a vůbec všechny překážky a úkoly plním ráda. Na jedné z dalších lekcí jsme narazili na další překážku, která byla  opravdu  "překážkou"...a tou je kruh. Nevím proč, ale nějak se mi to nelíbilo...Možná je to tím, jak cinká ten řetěz, na kterém je kruh zavěšený, možná je to jen vysoko, ale není to zrovna mou oblíbenou překážkou. Panička ale věří, že časem si zvyknu a budu skákat i skrz tento kruh v pohodě a rychle.

Je fakt, že, když je dole, projdu jím relativně bez potíží, ale jakmile je výš, už to není nejlepší. Ale já se budu snažit, přece ji nezklamu. No, nakonec při další lekci nám přidali další kruh, který byl z takové gumové rourky, na žádném řetězu, necinkal a tím jsem proskočila úplně v pohodě.

Další z překážek, které jsem se už učila byl slalom. Sice zatím pomalu, ale zvládám ho celkem obstojně.  

2009

 V sobotu 1. 11. jsme se jeli podívat na neoficiální závody do Nymburka. Moc se mi tam líbilo, setkala jsem se tam s novou překážkou a tou je houpačka (snad je to správné pojmenování...taková ta lavice, co se přehoupne, když přejdu skoro na konec) a docela se mi to na ní líbilo. Panička mi ji s páníčkem ze začátku drželi, aby to nebouchalo, když budu přecházet, ale pak už nebylo potřeba, panička mě zpomalila a v pohodě jsem to zvládla přejít.

Páníčkové koukali na několik závodníků a líbilo se jim tam natolik, že je to inspirovalo k tomu, že mi na zahradě postavili tréninkový parkur. Mám tam zatím 3 překážky (dvě pevné skočky a jednu s padací lištou) a kruh z pneumatiky, kterou jsme našli v lese v úterý. Už jsem si na tom párkrát zaběhala a je to skvělé, bude se mi dobře trénovat. Panička mi ještě chystá vytvořit slalom (už i vymyslela z čeho ) a "Áčko" a možná i tu houpačku. Víc se nám toho na zahradu asi nevejde... No uvidíme, už se na to těším. 

Další neoficiální závody, které jsme navštívily stále jen jako diváci byly opět v Nymburce a to 26. 4. 2009. Panička mě hned ten další týden přihlásila na nejbližšéí možné závody, bude to tedy v Chlumci nad Cidlinou 4. července. Panička se moc těší, ale musíme určitě ještě dost trénovat, i když o nic nepůjde, bude to spíš z lergace.